Kateřina Apeltauerová, 15 let – ZŠ Dobříš

Kateřina Apeltauerová 15 let, 2. ZŠ Dobříš

Příběh mého obrazu

 

Chtěla bych Vám vyprávět příběh, který se váže k mému obrazu. Říká se, že na místě, které jsem namalovala, zemřela žena.

Strýc mi hodně krát vyprávěl o ženě, která mela rud vlasy, oči jak zelený háj, rty jako lesní jahody a pas jako laň. Ta žena pocházela z bohaté rodiny, která měla panství nedaleko lesa. Ten les byl krásný, přímo vábil onu ženu do své říše. Ráda chodila cestami lesa. V lese se cítila jako doma. Zamilovala se ale do chudého kováře, který bydlel na druhém konci toho lesa. Prý stačil jen jeden pohled a věděli, že jsou pro sebe stvoření.

Ale když jednoho dne řekla rodičům, že se zamilovala do kováře, velmi se rozzlobili. Nápadník se jim vůbec nelíbil a ještě ke všemu byl z chudé rodiny, což pro ně nebylo přijatelné. Ihned zakázali dceři vídat se s oním kovářem a rozhodli se jí vybrat ženicha sami.  Žena byla nešťastná, plakala, až proplakala celý polštář, jak jí srdce pukalo. Jenže když se dozvěděla, koho za nápadníka jí rodiče vybrali, rozhodla se utéct.

Ještě ten večer zašla za kovářem a řekla mu svůj plán. Prosila ho, aby s ní odešel do světa, že udělá cokoli, jen aby byla s ním. Kovář nejdříve váhal, ale poté přikývl. Žena celou dobu vyčkávala v posteli na to, až hodiny odbijí půlnoc, aby mohla vyrazit do lesa na sraz s kovářem u její oblíbené cesty.

Když tam přišla, nikdo nikde nebyl. Jen divoký vítr hučel a rozfoukával její rudé vlasy. Hučel tak divoce, že se jí zdálo, jako by ji před něčím varoval. Žena se nebála, ba naopak, usadila se na okraj lesní cesty a čekala na svého milého. Kovář běžel, co mu nohy stačily, ale když dorazil k cestě, uviděl svoji milovanou ležet mrtvou s nožem v hrudi na kraji lesní cesty. Vypadala, jako by spala. Padl vedle ní na kolena a rozplakal se. V tu ránu les utichl a bylo slyšet jen srdce rvoucí pláč.

Později se ukázalo, že jeho milou zabila její služebná. Žárlila, že si kovář vybral urozenou paní místo ní. Rodina oné ženy služebnou předala spravedlnosti a pak se odstěhovali do jiného města, aby jim lesní cesta nemusela připomínat jejich milovanou dceru.

Ten příběh, který jsem Vám vyprávěla, jsem milovala už od dětství. Když jsem se podívala na onu cestu, abych mohla vystihnout její krásu, viděla jsem tam vždy ženu s rudými vlasy čekající na svého milého. A já hned pochopila, že ten příběh je pravdivý. Rozhodla jsem se tu ženu namalovat, jak sedí na okraji cesty a rozhlíží se. Domalovaný obraz jsem odnesla strýci jako dar. Když se na něj podíval, rozplakal se. Mezi vzlyky vyslovoval neustále jméno Angelika. Pak mi to došlo. Můj strýc byl kovářem, který se zamiloval do krásné ženy, které život skončil dříve, než pořádně začal.

 

Renoir: Zahrada v Poste

 

Apeltauerová

Kateřina Apeltauerová

Renoir Apeltauerová Zahrada v Poste

August Renoir